Po dlouhé době sraz na Křížáku

Datum: 7.10.2018
Zúčastnění: Simča, Diesel/Benzín, Luky, Kyra, Filip, Honza, já


Poslední dobou jsem byl na fotovýletech moc často. Nebyl jsem sám, kdo potřeboval zvolnit. Zvolili jsme si proto něco méně náročného. Takže východ, menší pochod, oběd a dom. Toť vše. 


Místa, která jsme navštívili:

  • Křížový vrch
  • Kyjovské údolí
  • Dolský mlýn

V šest třicet sraz u Kříže, jo?


Už to byla nějaká doba, kdy jsme se neviděli z #vyletzafotkou pořádaný Kubajszem a Marťou. Sešli jsme se aspoň ve skromném počtu a to ve složení fitneska, pana policisty, učitelskýho/doktora, Canon/Nikon/…/Sony ambasadora a Vietnamce. Ne, žádný vtip nezačíná… Ambasador nám ještě přitáhl autobus bílejch. Pak se mi smějí, že jsem to já, kdo pořád s sebou tahá delegaci z Asie. Při dnešním východu sluníčka nám hrála v pozadí metalová hudba. To bylo zase ráno.


Filip je místňák a okolí Českosaského Švýcarska zná zpaměti. Koneckonců je to i ranger tohoto okolí. Každý chtěl mít dobrou fotku, když už jsme si pro ni takhle brzo vstali. Já jsem se rozhodl pro jistotu. Uplatit Filipa rejží z domácího políčka, aby mi zajistil nejlepší flek, hehe. :)


Když jedete na východ sluníčka, jedete většinou ještě za tmy. Je to doba, kdy máte možnost vidět jeleny a jeho frajerky podél silnic. Ještě, že nám nevběhli pod kola. Na místo určení jsme dorazili na minutu včas. Filip tu už čekal. Sotva jsme se stihli ve skupince pozdravit a pokecat, už mě někam tahal.


„Tak jsme tady. Tohle je nejlepší výhled u Křížáku.“ Sotva to dořekl a už natahoval dlaň. V tu chvíli jsem pochopil, že ten úplatek bral sakra vážně. Vzal jsem si s sebou Kinder čokolády a rozdělil se o ně s Filipem. Jak dostal svůj podíl, zdrhl. Pochopil jsem, že tady není ten nejlepší flek. Zatímco ostatní vybalovali věci u „mého“ objednaného nejlepšího místa, já jsem si sbalil saky paky a šel za Filipem.


Čekáme. Ještě byl čas, tak jsme poslouchali to ticho. Najednou jsme slyšeli, jak někdo v dáli řval. Jak kdyby potřeboval dostat ranní snídani ven. „Slyšíte to? Tak to jsou místní metalisti. Jeleni.“


Zaujali mě tyhle stromy. V prvouce jsem nikdy nevynikal. „Filipe, nevíš, co jsou tohle zač za stromy?“„Modřín. Když nevíš, zeptej se vystudovaného biologa,“ kulišácky se smál ukazujíc prstem na sebe. Jak vyšlo slunce nad obzor, pálili jsme to tam za doprovodu nejvíc oldskůl metalistů. To bylo zase ráno. :)


1

Už jsme měli po západě a jentak si tam stojíme. Filip mi začal něco dělat se stativem. Kouknul do foťáku, zakvrdlal s foťákem a prohlásil:
„Hai, podívej se. :)“
„Ok. Filipe, ještě mi to prosím doostři. Ostřím na palec. :)“
„Hotovo. :)“
„Když už sis s tím dal takovou práci, zmáčkni mi to, prosím. :)“
Jako věděl jsem, že Filip nás bere vždycky za těmi nejlepšími výhledy, ale aby nám ještě dělal fotky za nás, to ani MasterCard vám nezajistí. :D


2

Jako Benzín


Stařík, Simči pes, do většiny kopců se už musel nést. Jmenuje se Diesel, Filip mu začal říkat Benzín. Abychom byli korektní, tak mu měl začít říkat Natural. Benzín byl určitě tankován kvalitním pohonem. Na svůj věk dokázal ještě poskakovat za holkami.


Když chvíli pozorujete Benzína, tak si všimnete, že poskakuje. Už jako štěně nedokázal na pravou zadní nožičku došlápnout a když se rozeběhne, tak poskakuje jak na setrvačníku. Sranda nastane, když má chlapák vykonat potřebu. Jak nedokáže dosednout na zadní nožicku a potřebuje ji mít v určité poloze, v sedě nevydrží dlouho. Neudělá jeden velkej bobek, ale táhne bobek při chůzi. Zajímavý. Z pozorování Benzína určitými odborníky by se dalo určitě něco využít v inženýrství na pokládání kabelů.


Vždycky dělá kukuč s nadějí, jako byste měli nějakou dobrotu. Bohužel jsem v kapse žádnou neměl. Mé smutné oči na něj nezapůsobily. Vždycky se vydal za jiným dobrodružstvím, když zjistil, že mám pouze prázdné kapsy. Říkám si, nad čím pejsci vůbec přemýšlí? Vždy, když se na ně koukám, jsou rádi, že můžou být se svým páníčkem. Je jim jedno, jak moc bohatí jsou. Jediné, co potřebují, je někdo, koho můžou mít rádi. Samozřejmě musíte mít pro ně nějakou dobrotu, jinak se z vás stane ta dobrota.


Je to staroch, že by v lidských letech už mohl do důchodu. Přesto má pořád v sobě tu mládeneckou krev. Jak uslyší hlas své paninky, napnou se mu uši a poskakuje jak na setrvačníku za svojí paninkou jak mladík za holkami. Až budu starej, v důchodu, chtěl bych být jako Benzín. Stále životaschopný poskakovat jak na setrvačníku za svojí láskou. :)


4

Slibem nezarmoutíš


Řeknu vám, že vyfotit psa podle vašich představ není žádná sranda. V Dolském mlýně mě zaujal most, v kterém byl odraz. Potřeboval jsem dostat přes most nějaký zajímavý objekt. Promiň Honzo a Luky, že jsem nepožádal vás. Napadlo mě, že na ten most nechám postavit Kyru (fena, psí žena), Lukyho psa. :)


Luky se nabídl, že mi Kyru odvede přes most. První srandu bychom měli. Kyra je na mostě. Teď, aby se na mě podívala. Nejdřív na ní volám „Kyro, Kyrynko, Kyrooo…“ Marně. Pořád koukala na Lukyho, který se schovával za mostem. Plný sed na bobku nemám ještě vytrénovaný do extrémů a nohy už mi začaly odumírat. Do všech čertů, tak podívej se na mě. Jak má ženská jednou oči pro jednoho chlapa, už jentak nezmění pohled. Pořád koukala na Lukyho.


„Však na něco musíš slyšet…“ Na Louis Vuiton kabelky jsem jí nemohl lákat, tak jsem si začal brumlat pod vousy různá zaklínadla. „Šunka, sýr, jídlo, granule, kostička, #výletzajídlem…“ Vyslyšela. Co zaručeně platí na ženský, tak je to jídlo. Na to hned slyší. :D Díky tomuto hacku jsem si získal Kyry pozornost na 3 vteřiny, než zjistila, že slibem nezarmoutím… :D


6

Závěrem…


Tentokrát jsme se nesešli jenom parta nadšenců do focení, někteří z nás si vzali i svoje čtyřnohé mazlíčky. První se jmenoval Benzín a druhý mazlik Kyra.


Krom focení krajin jsme měli možnosti si zkusit vyfotit i pejsky. Byl to vořech než jste zjistili, jak si lze získat jejich pozornost. Stačí vyřvávat různá slovíčka z labužnictví. Víc nepotřebujete. Ideální je mít dobroty v kapse. Z dlouhodobého hlediska není moc dobré slibovat. :)


Byť se nejednal o celodenní výlet, i tak to stačilo. To hlavní bylo se vidět. Říct si pár srand i příběhy z obyčejného života, jak se nám vůbec daří. :)


Galerie


[FAG id=2190]