Pošušňáníčko v Hřensku

Jeli jsme ráno do práce v jednom autě. „Dneska prší. Co budete jako fotit?“ ptá se mě nevěřícně mamka. „Na světě neexistuje žádnej foťák, který by dokázal udělat hezký fotky za takového počasí,“ při řízení auta řekl taťka, který je pro mě vším, jenom v tu chvíli ne fotografem. Focení už se pro mě stalo jakousi třešničkou na dortu a pro co si jezdím, tak jsou to nové příběhy. A možná i hledání nového území na pěstování rýže. :)


Celý víkend poprchávalo a slibné barevné východy a západy sluníčka nebyly v dohlednu. S Filipem jsme si naplánovali výlet na devátou v Hřensku. Vždy, když někam jedu s Filipem, přiučím se novému kung fu ve focení.


Přijel jsem na místo srazu krapet později. Musel jsem dotankovat a dofouknout gumy. Tentokrát se k nám přidala, pro mě nová tvář, Míša. Což se ukázalo, že mít jednu ženu ve skupině, není vůbec špatný. Dostatek kapesníčků, jídla a diplomacie, to je jejich parketa. :)


„Tak je to někde tady. Poznávačka je veliký kámen se schodama.“ Hledali jsme veliký kámen a už ne schody. Narazili jsme na první větší kámen a šli jsme k vodě. Míša nám rozdala plněné kuličky vanilkovým krémem. Jsem si dobrotu hezky poválel na jazyku. Pošušňal jsem si. Jak jsem sledoval tekoucí vodu při podzimních barvách, nevěděl jsem, z čeho se mi dopřává tak blaženého pocitu. Byl to ten klid v přírodě se šumící vodou v pozadí nebo to byla kutálející se vanilková kulička na jazyku? Tak či tak, Míša nám dala dobrotu, co nám umocnil zážitek z focení. :)


Seděl jsem na bobku. Fotil jsem dlouhou expozici. „Už jsem si napsal Ježíškovi. Haii, že nevíš, o co jsem si napsal?“ ptal se mě Filip s dětinskou radostí jak malej tahajíc za rukávy návštěvy. „Batoh Bumblebee?“„To taky.“ Pak mi naznačuje pantomimy na L-ku na stativu, co ještě dostane za hračku. Nechtěně se dotkl foťáku. „Filipe, smidrc do foťáku! Si mi úplně rozmazal vodu. Hustýýý! :D“„Viď? :D Jo, to ty smidrc do foťáku…“ S tímhle klukem jednou nechtěně objevím rýžové pole. V Česku. :D


1

Trapák


Míša nám zajistila jízdy na lodičce. Zadarmo. Díky moc. :) Jenom škoda, že s náma nejel Tony. Celý výlet jsme završili klasickým domečkem, který na vás čeká, když si dáte jízdu na lodičkách po Edmundově soutězce. „Filipe, jedeme k tomu domečku, kterou každý dává na fackabůk a instáč?“„Jj, kvůli tomu tam jedeme.“


Říkal jsem si, že nebudu jako další trapák fotit ten domeček ze stejného úhlu, jako už to má každý. Jak jsme přijeli, netrvalo mi ani tři vteřiny, abych se rozhodl, jak si ten domeček vyfotím. Byl jsem dalším trapákem.


2