Den #03: Dva tisíce metrů v Německu

Jsou 4 hodiny ráno. Nemůžu spát. Ležím na skládací posteli pro hosty a čekám, až mi přestanou pálit oči. Ze své postele se ozve Jarda: „Spíš?“ Měli jsme v plánu vstát v 5 hodin, ale nemělo cenu dál polehávat. Čekala na nás nejvyšší hora Německa, Zugspitze, a zámek Neuschwanstein při západu sluníčka. Oči by mě pálily i tak a ještě unaveným hlasem jsem řekl: „Vstanem…“


Dva týpci a jedno auto


Německo je neskutečně rozlehlá země a jet po městech a kochat se architekturou nebylo naše pravé ořechové. Rozhodli jsme se tedy, že na ty tři dny sjedeme jih Německa, kde se táhnou Alpy podél hranic, jezero rozdělující tři státy a na jihozápadě ležící Černý les. Pak už Nizozemsko.


Pravé výletění na punkáče může začít. Před sebou jsme měli jeden týden dobrodružství, tisíce km k najetí, stovky km k štrajdání po souši i po vodě a sedm MANA pytlíků* k sežrání/vypití.


Na naše cesty se Jardovi podařilo zajistit auto. Jako kluci jsme nepotřebovali moc řešit, co budeme nosit každý den, tak sbalit si jedno tričko, kraťasy, karimámu a spacák, a jelo se. Jarda teda měl ještě jednu tašku, ve které měl plnou mix různých vloček, sacharidů, proteinů, BCAA-ček, l-carnitinu, tři shakery, … Dělám si prdel, tolik toho zase neměl. To je jako, kdybych napsal, že jsem si na cestu sbalil 20kg pytel rýže (Tři kg jsou reálný, místo toho jsem se rozhodl pro MANU…).


Všechny věci jsou naházené v autě. Můžeme vyrazit. Je 5:00, nasedáme a míříme z Prahy směr Německo. Takhle brzo ráno se to jede samo a za 4 hodiny jsme byli pod nejvyšší horou Německa, Zugspitze.


1

Zugspitze a jeho malý bráška Waxenstein


Jsou dvě možnosti, jak se můžete dostat na horu Zugspitze – po svých nohou za 1–2 dny nebo se necháte vyvézt nahoru za menší poplatek. My jsme se nechali vyvézt. Existují dvě dopravní možnosti, které vás dostanou nahoru na horu Zugspitze – vláček a lanovka. Nahoru jsme to vzali lanovkou a dolů vláčkem. Je možnost to vzít i naopak (nejdřív vláčkem a pak lanovkou). Celá tahle paráda vás vyjde na 56 euro na osobu. Nelze uplatnit ISICa… Je to trošku dražší, ale když už jsme si sem dojeli z takové dálky, místo ubytka jsme spali v autě a v zásobě jídla jsme měli MANU, tak čert to vem tu velkou cenu. :)


Zugspitze je tedy nejvyšší hora Německa a dosahuje výšky 2962 m. Je to opravdový velikán a kolem sebe má menší bratříčky, kteří mu šahají po podpaží. I v červenci je nahoře velká zima a určitě se na to oblečte. Bylo kolem 10-15 °C o poledni. Já ještě nikdy nebyl takhle vysoko a zvyklosti z teplých krajin mě naučili nosit jenom kraťasy. V těch jsem zdolal i nejvyšší horu Německa. Úspěšně. :D


Ten den nám počasí moc nepřálo a zrovna na vrcholu hory byla mlha. Takže bylo vidět široko daleko nic. Jenom mlha. I tak jsme z toho měli strašnou prdel, protože ne vždy je všechno podle vás. Když umíte přijmout okolnosti tak, jak se mají a jsou, žádné počasí vám nerozhodí náladu.


14
13 15 16

Pokud nemáte v plánu nahoře utrácet velký peníze za pivo a jídlo, tak můžete pomalu sjíždět dolů lanovkou a potom vláčkem. Tady pod Zugspitze je větší volnost na pohyb a můžete si tu i zaježdíkovat. :) Vláček jede dolů jednou za hodinu, tak si zjistěte, za jak dlouho vám to jede a pak si podle toho rozvrhněte túru po okolí.


Auto jsme měli zaparkované hned u jezera Eibsee. Parkovné je tu 4 euro. Jezero je moc krásné, jak má čistou jantarovo-zelenou barvu. I do velikosti je to velikán a za pár hodin pěšky ho neprojdete po obvodu. S Jardou jsme měli ještě pár hodin, tak jsme se prošli, co nám čas dovolil. Dá se tu koupat, pádlovat, no všechny ty vodní radovánky, které vás napadnou. Jarda okukoval holky v plavkách a já tu koukal po krajině, jak by mi holky v plavkách sedly do kompozice.


19 20

Jak jsem již zmínil, Zugspitze má kolem sebe ještě menší bratříčky a určitě se tu vyplatí chodit po polích a prohlížet si ty hory. Hledali jsme tu nějaké hezké místo, kde vlnité pole lemují malebné domečky. Nenašli jsme. Začali jsme se tu procházet a když nás zaujalo jedno pole, tak to byl soukromý pozemek. Takže jsem s Jardou překročili elektrickou ohradu a šli jsme se porozhlédnout. Po pár minutách porozhlížení jsme potkali vlastníka tohoto pozemku. Ten stařík si pod vousi povídal něco německy něco ve smyslu: „Co tu k čertu děláte na mém pozemku?!“ Ani jeden z nás neuměl německy, ale věděli jsme, že je naštvaný. Přišli jsme k němu a anglicky se mu omluvili, že jsme mu vstoupili na jeho pozemek. Zaujala nás majestátní hora, která byla vidět z jeho pozemku. Chtěli jsme si ji jenom vyfotit. “Ja, ja, you know?” kývajíc při tom hlavou a ukazujíc na horu. “Zugspitze?” “HAHAHA, NEIN, NEIN, WAXENSTEIN!” Bariéry byly prolomeny a snažil se nám naznačit, že si můžeme udělat tolik fotek, kolik jen budeme chtít… Fotografické pravidlo: Je lehčí se vždy omluvit, než žádat o povolení k focení.


21

Zámek postavený bavorským bláznem


Když už jsme měli dost Zugspitze a okolí, vydali jsme se obloukem na západ sluníčka do oblasti se zámkem Neuschwanstein. Ještě jsme měli dost času, tak jsme zastavili u jednoho kostelíka pod zámkem a chvíli jsme se tu kochali a odpočívali.


Pod zámkem je dost parkovišť a po 20:00 už jsou zadarmo. Z google průzkumu jsem měl vytipované jedno místo, na kterém jsem chtěl vidět západ sluníčka, a to z mostu, na který si už musíte pár výškových metrů vyšlapat. Západ byl v 21:15. Nahoru to jdete normálním tempem 35 minut. Takže bez stresu to vyšlapete do hodiny a ještě si stihnete najít vhodné místo pro váš stativ.


23 24
25 26

Jak jsme měli asi 20 minut do západu a stativ byl na místě, tak si každý z nás vybalil zbytky jídla, které jsme dojídali k večeři. I když moje houska byla tak tvrdá, že stačilo nabít do pušky a mohli jste s tím sejmout i slona, pro mě to byla nejlepší večeře za poslední měsíce. Ono k tomu životu opravdu moc nepotřebujete, jak jsem si znovu uvědomil při sledování tohoto západu sluníčka. :)


30

Další díly

Tento příspěvek je součástí seriálu: Na cestě

 
  • Den #01 (6.7. pátek): Za kulema až do Salzburgu
  • Den #02 (7.7. sobota): Zpátky do minulosti v Halštatu
  • Den #03 (8.7. neděle): Dva tisíce metrů v Německu
  • Den #04 (9.7. pondělí): Samá voda rozdělující tři státy
  • Den #05 (10.7. úterý): Černý les a jeho skryté drahokamy
  • Den #06 (11.7. středa): Stále daleko od turistů v Delftu a Haagu
  • Den #07 (12.7. čtvrtek): Zaanse Schans, Haarlem Shake a Jellova gondola
  • Den #08 (13.7. pátek): Don’t Do It Just Say No v Amsterdamu, vol. 1
  • Den #09 (14.7. sobota): S Rubie Dubie gangem v Amsterdamu, vol. 2

Galerie

[FAG id=2070]

* Nakonec jsme nesnědli ani jeden MANA pytlík. Ve dvou! Za týden! Pak jsme byli ochotni sjet i 20 km z dálnice, abychom si zašli do nějaké místní restaurace a na konci mohli říct: “Alles Gute!” Rada pro sebe, tip pro ostatní: Nesnažte se ušetřit na jídle, že si odbydete stravu na MANA pytlících. ;D