Do třetice všeho dobrého v Tisé a Saského Švýcarska

Na stole mi hraje povědomý zvuk, který jsem slyšel snad už tisíckrát. Je 3:33 ráno. Budík si pobrukuje svoji melodii a já svoje zaklínadlo: „Kterej blázen by vstával takhle v nelidskej čas, aby mohl vidět východ slunce…“ Tři, dva, jedna… Vstanu, zamáčknu tlačidlo Vypnout a jdu se připravit… O hodinu a půl později zjišťujete, že takových bláznů je docela dost. A ještě k tomu mají úsměvy na tvářích. Vycházející sluníčko je asi nová veselá droga. :)


Už to bude pár měsícu, kdy jsem se dostal do styku s instagramem a aktivněji si ho začal projíždět. Kubajsz měl ve svém stories, že o víkendu pořádá s Freecoolinou fotovýlet na severu Čech – Tisá a Českosaské Švýcarsko, konkrétně ta německá část. Celý nadšený, že uvidím velikána(y) v akci, jak fotí. Jedu!


To jsem ještě nevěděl, že se mi podaří dvakrát se odtrhnout od skupiny…


Tiské stěny


Sraz před kostelem v 5:00 a vzhůru na kopec. Takhle brzo ráno nemusíte platit žádné vstupné, protože kdo by v 5 ráno byl vzhůru, aby vás mohl trošku oškubat, když si může ještě 3 hodiny přispat.


Kubajsz nás zavedl na místo, kde je krásný výhled na Tiské stěny při východu slunce. Vylezli jsme si na místa, někdo vyskákal, které jsme si pak označili stativy a odtud už pak jenom čekali na vycházející slunce. Srpnové rána už jsou chladnější a díky tomu se na hladině řek vytvářejí mlhy. V pozvdálí bylo krásně vidět, jak se tam vytvářejí mlhové závoje nad řekou Labe a celému panoramatu s východem sluníčka tomu dodávalo kouzelnou atmosféru. Jak je někde mlha, tak to má úplně jiný nádech. Jak by řekla jedna bývalá kolegyně z práce: „Krása střída nádheru!“


1

Jak už začne být východ sluníčka nudný, tak se tu můžete projít po okolí. Tiské skály jsou pískovcového původu a na omak jsou hladké jak dětské prdelky. Můžete si ve skalách všimnout různých děr a malých prohlubní. Máte-li dost silné prsty a rádi lezete, určitě se tu dá něco vymyslet.


Během společné pochůzky jsem narazil na pár bizárků, které by rozvesily ne jednoho Vietnamce. V posledních letech začali Češi chodit dost do vietnamských bister a restaurací. A docela jim i chutná, což jsem jedině rád. Mezi takové stálice patří bún chả (bun-ču), phở bò (fočko; někdy o tom napíši, co si to vlastně objednáváte) a bún bò nam bô a prý tomu někdo říká bumbíčko. Bumbíčko! Tohle mě umrtvilo. :D I kdyby se mi za dnešek nepovedla žádná fotka, tak tenhle kulturní zážitek(y) mi stačí a s úsměvem bych se mohl vrátit domů. :D


Děčínský Sněžník, Děčín


Kolem 9:00 hodiny ranní jsme měli dost Tiských stěn a po diskusi jsme se vydali směrem na Děčínský Sněžník, který ležel na cestě do Saského Švýcarska. Dole u hotelu Hřebenová bouda Sněžník lze zaparkovat auto a odsud se vydáte potom na samotný Sněžník. Je to pochůzka na 40 minut.


Rád pozoruji okolí a nechávám myšlenky samovolně proudit a pak se stane, že jsem úplně vzadu a sám. Nijak mi to nevadí. Tentokrát se ke mně připojil Honza a aspoň jsem mohl s někým sledovat okolní krajinu.


12 13 16

Chcete-li jít nahoru na Sněžník na výhled, tak za pouhých 15 Kč + 100 Kč zálohy dostanete klíčky a můžete si otevřít dveře a vyšlapat si 153 schodů. Ještě k tomu dostanete pohlednici. A to se vyplatí! ;)


Pokud máte v plánu i do Českosaského Švýcarka (česká nebo německá část), tak se můžete stavit na oběd v Děčíně. Zde se mi povedlo poprvé odtrhnout se od skupiny. Následoval jsem špatné auto, ve kterém kluci Jakub s Tadeášem jeli do Jílové na oběd. Aspoň jsem si prohlédl okolí Děčínského zámku, než jsem navázal na ostatní v restauraci Paroloď.


Během oběda jsme se trošku víc seznámili, jak jsme si konečně sedli pospolu. Třeba jsme měli po celou dobu ve skupině Martina známý potom jako pan Řešitel. Např. Martin měl žízeň, tak se napil. Problém žízně vyřešen.; Přišli rangeři v Saském Švýcarsku, že do devíti musíme být dole na parkovišti a západ byl v 20:30, což je trošku o hubu, chcete-li seběhnout z Carolafelsen do 30 minut dolů. „Martine, prosím tě, vyřeš to!“ atd. Když někam jdete, je dobré mít ve skupině alespoň jednoho člověka, u kterého váš problém se stane zároveň jeho problémem a vyřeší ho za vás. Pak máte neskutečnou pohodičku, že nemusíte nic řešit.


Saské Švýcarsko


Ono Tisá a Děčínský Sněžník se dá na loudačku stihnout do 12 hodin začnete-li brzy ráno. Když sledujete Děčínský Sněžník z větší dálky, tak vidíte, jak leží na osekaném vrcholu, známý taky jako stolová hora. Prý je to největší stolová hora v České republice.


Cestou do Saského Švýcarska jsme se ekologicky smrskli do aut, abychom využili jeho plnou kapacitu. Cestou tam jsem si sedl s Filipem, pan učitel/doktor/fotograf krajinář, a od té doby při editaci fotek poslouchám Of Monsters and Men (islandská indie skupina). Doporučuji třeba skladbu Wolves Without Teeth. :)


Parkovali jsme v Bad Schandau. Zadejte do googlu Bad Schandau Zahnsgrund parking spot. Odsud na Carolafelsen je to 4 km do kopce. Ať už se rozhodnete to vzít jakoukoli cestou, všechny jsou náročné (lidově řečeno: jsou o hubu). Jenom některé jsou náročnější (jsou více o hubu). Je to samý kořen, kámen a vaše kolena vám druhý den poděkují. Kubajsz se proto rozhodl nás vzít kratší cestou a když jsem viděl feratu, že je kolmá asi 30 m do výšky, a že to mám vylézt bez jištění, moje ruce se začaly potit a normálně jsem přísahal misce rýži, že to vemu radši jinudy, i kdyby to mělo být desekrát delší a kopcovitější trasa.


18 19

A tak jsem se nechtěně ztratil podruhé. Teda, vydal se na meditační pouť. Podle pokynů jsem to sešel dolů, vylez Ďáblovou dírou nahoru a pak jsem šel po vrstevnici. Po hodině mi přišlo divný, že pořád nikde nikdo od nás, tak jsem asi půl hodiny navazoval spojení a mezitím mě ostatní hledali jak malého caparta v lese. Po chvíli se na to asi vyprdli a tak mě šel hledat jenom Kubajsz, který to stihl seběhnout dolu na parkoviště a nahoru na Carolafelsen z parkoviště. Jenom nahoru to běžel 23 minut. Prý žádné pohárky v aplikaci Strava nedostal. Sraz jsme si dali rovnou na západ sluníčka v Carolafelsen.


Se všemi účastníky jsme se sešli asi kousek od Carolafelsen a byla radost je zase vidět po takové pouti. „Vidím Kubajsze a Ahoje!“, „Ahoji, kdes byl?“, … „Byl jsem na meditační procházce a ubalil jsem vám nějaké závitky.“


Seděli jsme tu, odpočívali asi hodinu, než přišel západ sluníčka. Ten výhled byl za všechny peníze. Obzvlášť, když se vám vybaví všechny ty zážitky, které jste si museli prožít, než jste se sem dostali. :)


25

Zazvonil zvonec a foto výletu je konec


Nežeňte se za něčím a místo toho si užívejte, co je mezi tím. I když to byla akce výlet za fotkou, tak pro mě jsou akce podobného typu vždy dobrodružstvím za zážitky. Příběhy, které vznikaly mezi východem a západem sluníčka byly nezapomenutelné. Ještě teď se tomu směji, jak píši tyto řádky. :)


Vlastně jsem se odtrhl od skupiny třikrát. Tentokrát už úmyslně a domů jsem už trefil. Sám. Díky Kubajszovi a jeho přítelkyni Marťe, že uspořádali foto výlet s doprovodem, a i ostatním, kteří byli součástí nezapomenutelného příběhu. :)


Jedna společná. Zdroj: [Kubajsz]

Nezapomeňte se podívat na tyto ig účty:


Zde jsou další reporty, jak to viděli ostatní účastníci:


Galerie


[FAG id=2033]